"Dlouho jsem se budoucnosti obával, možná i vy.
Teď je však zřejmé, že není až tak pesimistická.
Máme šanci své chyby napravit, završit rozvoj a ošetřit náš dopad na Zemi a opět se stát druhem žijícím v rovnováze s přírodou.
Chce to jenom odhodlání.
Teď máme příležitost vybudovat si dokonalý domov.
A obnovit bohatý, zdravý a nádherný svět, který jsme zdědili.
Nakonec, po celoživotním zkoumání přírody, jsem si jist jedním.
Nejde o záchranu naší planety.
Jde o záchranu nás samých.
Pravda je taková, že ať s námi nebo bez nás, svět přírody se obnoví.
Během 30 let od evakuace Černobylu, si divočina opět vydobyla svůj prostor. Dnes město ovládl les. Stalo se útočištěm pro divoká zvířata, která jsou jinde vzácná.
Je to přesvědčivý důkaz toho, že ať jsou naše chyby jakkoli závažné, příroda si nakonec poradí.
Příroda přetrvá.
O nás lidech se to s jistotou říct nedá. Dospěli jsme tak daleko, protože jsme nejinteligentnější tvorové, kteří kdy na planetě žili.
Abychom tu mohli žít i nadále, potřebujeme víc než inteligenci.
Potřebujeme moudrost.
Mezi lidmi a ostatními druhy na Zemi je spousta rozdílů. Jeden z nich je však výrazný.
Jen my si dokážeme představit budoucnost."
David Attenborough, Život na naší planetě, celý dokument naleznete na Netflix aj.
Poselství z posledních 28min. dokumentu zde:
„Za 100 let by naše planeta mohla opět být divoká. A já vám povím jak. Každý druh na Zemi časem dosáhne maxima své populace. Počtu, v kterém dokáže přežít za stávajících přírodních zdrojů. Nás nic neomezovalo, a tak se naše populace po celý svůj život dramaticky rozrůstala. Podle současných odhadů bude do roku 2100 na Zemi 11 miliard lidí. Populační růst je však možné zpomalit, dokonce i zastavit mnohem dřív, než toho bodu dosáhne.
V druhé polovině 20. století životní úroveň v Japonsku prudce vzrostla. Se zlepšením zdravotnictví a školství rostla očekávání a příležitosti, a porodnost klesla. V roce 1950 měla běžná japonská rodina tři nebo více dětí. V roce 1975 v průměru dvě. Výsledkem je, že se počet obyvatel stabilizoval a od roku 2000 se téměř nemění. Objevují se signály, že se to začíná dít po celém světě. Se všudypřítomným rozvojem lidé volí menší počet dětí. Počet dětí, které se ve světě každoročně narodí, se brzy ustálí.
Hlavním důvodem, proč populace stále roste je, že mnozí z nás žijí déle. V budoucnu přijde chvíle, kdy lidská populace poprvé dosáhne maxima. Čím dříve k tomu dojde, tím snazší bude náš úkol. Když se budeme usilovně snažit vymanit lidi z chudoby, poskytnout všem přístup ke zdravotní péči a umožnit zejména dívkám, aby mohly chodit do školy co nejdéle, můžeme se dočkat vrcholu dřív a s nižším počtem.
Proč bychom se tomu měli bránit? Dát lidem v životě větší šance, to přece stejně chceme.
Háček je v tom, jak zvýšit životní úroveň ve světě, aniž bychom zhoršili náš dopad na tento svět.
Zdá se to nemožné, ale existují cesty, jak toho dosáhnout. Živou přírodu v zásadě pohání solární energie. Rostliny na Zemi každý den zachytí tři biliony kilowatthodin sluneční energie. To je skoro dvacetinásobek energie, kterou potřebujeme, jen ze slunce.
Představte si, že bychom opustili fosilní paliva a i my poháněli náš svět věčnou energií přírody: pomocí slunce, větru, vody a geotermální energie.
Na přelomu století Maroko energeticky téměř plně spoléhalo na dováženou ropu a plyn. Dnes pokrývá 40 procent svých potřeb z domácích zdrojů, ze sítě elektráren na obnovitelné zdroje, včetně největšího solárního parku na světě. Na samém okraji Sahary, přímo napojené na jižní Evropu, Maroko by se do roku 2050 mohlo stát vývozcem sluneční energie. Očekáváme, že za 20 let bude pocházet většina světové energie z obnovitelných zdrojů. Ale mohly by se stát jediným zdrojem.
Je šílené, že naše banky a penzijní fondy investují do fosilních paliv, když právě ona ohrožují budoucnost, na kterou spoříme. Obnovitelná budoucnost přinese plno výhod. Energie bude všude dostupnější, naše města budou čistší a tišší a obnovitelná energie nikdy nedojde.
Příroda nemůže fungovat bez zdravých oceánů. A my také ne. Oceán je klíčovým spojencem v našem boji za snížení obsahu uhlíku v atmosféře. Čím je rozmanitější, tím je v této roli účinnější. A oceán je pro nás pro všechny samozřejmě důležitý jako zdroj potravy. Rybolov jsou největší žně divoké přírody na světě. Se správným přístupem v nich můžeme pokračovat. Ve hře je totiž vítězství pro obě strany. Čím zdravější bude mořský biotop, tím víc bude ryb a tím víc bude jídla.
Palau je ostrovní stát v Tichém oceánu. Žije z rybolovu a cestovního ruchu, jejichž zdrojem jsou korálové útesy. Když se rybí populace začaly snižovat, reagovali Palauané omezením rybolovných metod a úplným zákazem rybolovu v mnoha oblastech. Chráněné populace ryb se brzy zotavily natolik, že se rozšířily i do oblastí s povoleným rybolovem. Zóny se zákazem rybolovu tak zvýšily úlovky místních rybářů a zároveň umožnily útesům, se zotavit.
Představte si, že bychom se zavázali k podobnému přístupu všude na světě. Podle odhadů by zákaz lovu ve třetině pobřežních vod stačil k tomu, abychom měli k dispozici tolik ryb, kolik kdy budeme potřebovat.
V mezinárodních vodách se OSN snaží vytvořit úplně největší oblast se zákazem rybolovu. Jediný krok by proměnil volný oceán z místa vyčerpaného dotovanými rybářskými flotilami v divočinu, která nám všem pomůže v boji proti změně klimatu. V největší přírodní rezervaci světa.
Pokud jde o půdu, musíme radikálně snížit zemědělsky využívanou plochu, aby vznikl prostor pro návrat divočiny. Nejrychleji a nejúčinněji toho dosáhneme, pokud změníme svou stravu.
Velcí masožravci jsou v přírodě vzácní, protože pro přežití potřebují spoustu kořisti. Na jednoho predátora v Serengeti připadá více než 100 zvířat, jimiž se živí. Pokaždé, když si dáme maso, i my nevědomky vyžadujeme obrovský prostor. Planeta nemůže uživit miliardy velkých masožravců. Zkrátka na to není místo. Kdyby strava nás všech byla převážně rostlinná, stačila by nám jen polovina půdy, kterou dnes využíváme. A protože bychom se pak více věnovali pěstování plodin, mohli bychom výrazně zvýšit výnosnost půdy. Ročně lidstvo zkonzumuje přes 50 miliard kuřat, pro které pěstovalo sóju na úkor odlesňování pralesů.
Nizozemsko patří mezi země s nejvyšší hustotou obyvatelstva. Je celé pokryté malými rodinnými farmami, takže tu není prostor pro expanzi. Holandští farmáři jsou tudíž odborníky na to, jak z každého hektaru vytěžit co nejvíc. A stále častěji hospodaří udržitelně. Výnosnost se tak za dvě generace zvýšila desetinásobně. Zároveň se snížila spotřeba vody, pesticidů, hnojiva i emise uhlíku. Navzdory své velikosti je dnes Nizozemsko druhým největším vývozcem potravin na světě.
Je naprosto realistické kombinací tradičních a moderních metod produkovat mnohem více potravy na mnohem menší ploše. Můžeme začít s pěstováním v nových prostorách. Pod střechou, ve městech. Dokonce i tam, kde není půda vůbec. S lepším přístupem k zemědělství můžeme zvrátit proces zabírání půdy, který jsme zahájili již v počátcích zemědělství. Je to nezbytné, protože volnou půdu naléhavě potřebujeme.
Lesy jsou zásadní součástí obnovy naší planety. Poskytují nejlepší technologii odčerpávání uhlíku, kterou příroda zná. Jsou také ohniskem biodiverzity. Oba tyto aspekty jsou opět propojené. Čím divočejší a rozmanitější lesy, tím účinněji pohlcují uhlík z atmosféry.
Musíme ihned všude zastavit odlesňování. A plodiny, jako je palma olejná a sója, pěstovat jen na dávno odlesněné půdě. Koneckonců je jí všude plno. Ale můžeme udělat víc.
Před 100 lety byly více než tři čtvrtiny Kostariky zalesněné. V 80. letech kvůli nekontrolované těžbě dřeva zbyla jen čtvrtina. Vláda se rozhodla jednat. Nabídla majitelům půdy dotace na vysázení původních druhů stromů. Za pouhých 25 let se les obnovil a dnes pokrývá polovinu Kostariky. Představte si, kdybychom to dokázali v celosvětovém měřítku.
Návrat stromů by absorboval až dvě třetiny uhlíkových emisí, které jsme svou činností vypouštěli do atmosféry. Z toho všeho vyplývá jedna zásadní myšlenka. PŘÍRODA JE NÁŠ NEJVĚTŠÍ SPOJENEC A NÁŠ NEJVĚTŠÍ ZDROJ INSPIRACE. Musíme dělat to, co příroda dělala odjakživa. Ta už odhalila tajemství života dávno. V tomto světě může druh prospívat jen tehdy, když se daří i všemu kolem. Problémy, kterým dnes čelíme, můžeme vyřešit, pokud tento fakt přijmeme. Když se postaráme o přírodu, příroda se postará o nás. Je načase, aby náš druh přestal jen růst, ale aby na této planetě začal žít v rovnováze s přírodou, začal prospívat.
Když se nad tím zamyslíte, jsme na konci cesty. Před deseti tisíci lety jsme jako lovci a sběrači žili udržitelný život, protože to byla jediná možnost. Po všech těch letech je to opět jediná možnost. Potřebujeme znovu přijít na to, jak žít udržitelně, jak se přestat od přírody distancovat a stát se opět její součástí.
5 4 3 2 1 - Dnes pro vás máme trochu jiný pořad:
Když dokážeme změnit způsob našeho života, otevře se nám jiná varianta budoucnosti.
V této budoucnosti objevíme způsoby, jak využít naši půdu, abychom divočině pomohli a nikoli ji brzdili… způsoby rybolovu, které pomohou moře rychle oživit… a způsoby udržitelné těžby dřeva. Konečně se naučíme s přírodou spolupracovat, nikoli jít proti ní.
Nakonec, po celoživotním zkoumání přírody, jsem si jist jedním.
"Nejde o záchranu naší planety.
Jde o záchranu nás samých.
Pravda je taková, že ať s námi nebo bez nás, svět přírody se obnoví.
Během 30 let od evakuace Černobylu, si divočina opět vydobyla svůj prostor. Dnes město ovládl les. Stalo se útočištěm pro divoká zvířata, která jsou jinde vzácná.
Je to přesvědčivý důkaz toho, že ať jsou naše chyby jakkoli závažné, příroda si nakonec poradí.
Příroda přetrvá.
O nás lidech se to s jistotou říct nedá. Dospěli jsme tak daleko, protože jsme nejinteligentnější tvorové, kteří kdy na planetě žili.
Abychom tu mohli žít i nadále, potřebujeme víc než inteligenci.
Potřebujeme moudrost.
Mezi lidmi a ostatními druhy na Zemi je spousta rozdílů. Jeden z nich je však výrazný. Jen my si dokážeme představit budoucnost.
Dlouho jsem se budoucnosti obával, možná i vy.
Teď je však zřejmé, že není až tak pesimistická.
Máme šanci své chyby napravit, završit rozvoj a ošetřit náš dopad na Zemi a opět se stát druhem žijícím v rovnováze s přírodou.
Chce to jenom odhodlání.
Teď máme příležitost vybudovat si dokonalý domov.
A obnovit bohatý, zdravý a nádherný svět, který jsme zdědili.
Jen si to představte."
Tento film je svědectvím Davida Attenborougha.
Kdo další by jej měl vidět?
